FAKULTA LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ - ČZU V PRAZE

O nás


 

Zaměření

     Katedra myslivosti a lesnické zoologie má několik hlavních směrů, kterými se její členové ubírají. Na katedře působí několik pracovníků zabývajících se mysliveckým managementem (doc. Hanzal), prostorovou aktivitou zvěře a populační dynamikou zvěře (prof. Červený, prof. Koubek, Ing. Ježek, Ing. Kušta), magnetickou orientací zvěře (prof. Burda, Ing. Hart, Ing. Nováková), a zoologií obratlovců (doc. Farkač).

Pedagogická činnost

     Katedra zajišťuje výuku široké avšak specializované palety předmětů zoologické a myslivecké povahy. Základ výuky tvoří předměty, které se týkají mysliveckého managementu (Péče o zvěř a životní prostředí, Management zvěře, Kynologie, Lovectví, Střelectví a balistika, Plánováni a typologie honiteb) a zoologie (Zoologie II). Katedra vypisuje každoročně volitelné předměty také pro zájemce z ostatních fakult ČZU (např. Myslivost). Průběžně se akreditují nové předměty, které pomáhají dotvářet profil absolventa tak, aby jeho vzdělání odpovídalo současným požadavkům praktického ale i vědecko-výzkumného uplatnění. Katedra disponuje také rozsáhlými sbírkami, které tvoří dermoplastické preparáty a kosterní sbírky.

Výzkumná činnost

   Výzkumná činnost je zaměřena na několik hlavních oblastí zájmů. Významnou výzkumnou oblastí je studium prostorové aktivity zvěře. Katedra myslivosti a lesnické zoologie tak provádí telemetrické sledování jelena siky, jelena evropského, prasete divokého, rysa ostrovida a lišky obecné. Jako nástroj pro sběr dat slouží GPS obojky. Díky tomuto vybavení se tak mohou členové katedry hlouběji zabývat reakcemi označených jedinců na antropogenní podněty a managementová opatření v chovu zvěře. Dynamicky se v rámci katedry také rozvíjí studie zabývající se magnetickou orientací zvěře a zvířat. Již bylo publikováno několik studií prokazujících silný vliv magnetismu na život jelenů, srnců, lišek, kachen a kaprů. Členové katedry se také zabývají invazními druhy zvířat, především jelenem sikou, psíkem mývalovitým, mývalem severním a norkem americkým.

 

Historie


   Myslivost byla od založení vysokého lesnického školství v Praze roku 1919, kdy při České vysoké škole technické vznikl samostatný lesnický obor, nedílnou součástí vzdělávacího procesu a byla přednášena řadou mysliveckých a lesnických osobností.
Výuka myslivosti byla zahájena v rámci Ústavu dendrologie, lesnické entomologie a biologie zvěře pod vedením honorovaného docenta  Ph.Dr. Viléma Sallače, který přednášel od r.1919  dendrologii a biologii lovné zvěře.  Doc. Salač se zabýval biologií zvěře, zejména vývojem paroží jelenovitých a světově proslul svými pracemi o paroží jelenovitých (Die Geweihbildungen der jetzt lebenden Hirscharten der alten und neuen Welt. 1908 – Paroží v současnosti žijících jelenovitých Starého a Nového světa). Sestavil unikátní sbírku paroží jelenovitých, která byla ve své době největší na světě a je v současné době uložena v Muzeu lesnictví, myslivosti a rybářství v Loveckém zámku Ohrada u Hluboké nad Vltavou.
Po vzniku Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství při ČVUT v Praze v roce 1920 přednášel předmět myslivost ředitel městských lesů v Hradci Králové, Ing. Josef Strachota,
který byl jmenován docentem lesní estetiky, myslivosti a biologie lovné zvěře.
V témže roce byl jmenován docentem dějin lesnictví a myslivosti J. E. Chadt  Ševětínský, který přednášel na VŠZLI do roku 1925.
Na výuce myslivosti se v též době podílel vedoucí zoologického ústavu  prof. Ph.Dr. Jindřich Uzel, přednáškami doporučeného předmětu  -  Hmyzí paraziti lovné zvěře.
Biologii lovné zvěře přednášel též profesor zoologie Dr. Jaromír Šámal, popravený nacisty v roce 1941.
Po druhé světové válce došlo k řadě změn v organizaci vysokého zemědělského a lesnického školství v Praze. V roce 1952 bylo ze struktury ČVUT vyčleněno vysoké zemědělské školství jako samostatná Vysoká škola zemědělská v Praze, ale Lesnická fakulta zůstala až do roku 1959 součástí ČVUT. Teprve v tomto roce byla převedena do struktury VŠZ a po pěti letech, roku 1964 transformována do Vědeckého lesnického ústavu.
V poválečném období byl další významnou osobností podílející se na výuce myslivosti       Ing. Jiří Sekera, lesní inženýr, myslivecký a lesnický organizátor, publicista specializovaný především na chov drobné zvěře. Zároveň byl členem komise CIC pro hodnocení trofejí a propagátorem myslivecké mluvy. Rozvoji české myslivosti přispěla též známá a uznávaná vědecká pracovnice na lesnické fakultě a později ve Vědeckém lesnickém ústavu, RNDr. Ing. Eliška Nováková, DrSc., především svými pracemi v oblasti mysliveckého ekologického výzkumu.

 

Z Vědeckého lesnického ústavu zajišťoval výuku myslivosti na fakultách VŠZ do obnovení Lesnické fakulty v roce 1990 a krátce i potom,  současný významný myslivecký odborník doc. Ing. Robert Wolf, CSc., specialista na problematiku černé zvěře a do historie české myslivosti vstoupil nejen jako vysokoškolský pedagog a výzkumník, ale též jako aktivní člen mysliveckých organizací, člen Ústřední hodnotitelské komise trofejí při MZe a autor mnoha vědeckých, odborných a popularizačních publikací.
Po odchodu doc. Ing. Roberta Wolfa, CSc. byl pověřen garancí myslivosti doc. Ing. Miloslav Vach, CSc., který se odborně zabýval především srnčí zvěří.
Významným úspěchem byla akreditace bakalářského studijního oboru „Provoz a řízení myslivosti“ pro jehož profesní zajištění byli na Katedru ochrany lesů a myslivosti přijati      doc. Ing. Vladimír Hanzal, CSc. a doc. Ing. Jaroslav Červený, CSc.
V roce 2012 byl doc. Červený jmenován profesorem a od 1. ledna 2013 v souvislosti se zřízením samostatné Katedry myslivosti a lesnické zoologie pověřen jejím vedením.