FAKULTA LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ - ČZU V PRAZE

Prostorová aktivita

Prostorovou aktivitou se na katedře myslivosti a lesnické zoologie zabýváme dloudobě. Základem je sledování zvířat pomocí radiotelemetrie. V současné době se provádí sledování jelenů sika, jelenů lesních, prasat divokých, lišek a rysů.

Ke sledování lišek je používána metoda klasické radiotelemetrie, u které je k zaměření nutné určit polohu zvířete pomocí VHF signálu a následné triangulace. To je časově velice náročné a data z klasické radiotelemtrie nejsou tak přesnou.

U ostatních druhů je používaná technologie GPS (Global Position Systém), kdy je pomocí modulu zaznamenávána poloha označeného zvířete s přesností několik metrů. Zaznamenávání neprobíhá kontinuálně, ale v předem definovaných intervalech (standardně 1x za hodinu). Dále je obojek vybaven také tzv. aktivitovým čidlem, pomocí kterého lze rozlišit, co zvíře zrovna dělá (zda-li se pase, odpočívá, nebo se pohybuje). Dále je zaznamenávána také teplota a přesnost zaměření. Novější obojky jsou vybaveny tzv. GSM modulem a obsahují klasickou telefonní SIM kartu, pomocí které jsou tyto informace přenášeni on-line do počítače uživatele.

Data jsou následně vyhodnocována pomocí základních metod jako je MCP (Minimum Convex Polygon), Kernel home range, a nebo jsou hodnoceny prostředí, reakce na rušivé vlivy apod.

Více informací o sledování zvěře můžete nalézt na http://jeleni.agris.cz

 

Imobilizovaný jelen lesní

 

 

9.9. 2013

Prázdninový výlet divočáka

Během letních měsíců jsme byli svědky zajímavého putování jednoho divokého prasete jménem Mirek. Mirek je sledován pomocí GPS obojku v rámci výzkumu prostorového chování černé zvěře na Šumavě a Bavorském příhraničí. Mirek byl označen 13. Března v okolí Českých Žlebů v Národním parku Šumava. Pohyboval se v okolí Stožce a až do poloviny července byl jeho domovský okrsek v rozmezí stovek hektarů (600-1400 ha). Ovšem 28. července se vydal na výlet a během 2 týdnů doputoval přes Německé území až do Rakouska do okolí městečka Neufelden, které je vzdáleno 58 km vzdušnou čarou od místa, kde se Mirek obvykle zdržoval.  Tady se Mirek usadil v okolí kukuřičného pole a vypadalo to, že se zde usadí natrvalo, právě díky velkému množství potravy ve srovnání se Šumavskými chudými lesy a pastvinami. Ovšem asi po 2 týdnech se Mirek opět vydal na cestu, a jaké bylo naše překvapení, když po 4 dnech dorazil opět do okolí Stožce. Zde nyní využívá to samé prostředí, ve kterém se pohyboval předešlou část roku. O Mirkovi se můžete dočíst nejen na našich stránkách, ale také např. v Rakouském tisku (http://www.nachrichten.at/oberoesterreich/muehlviertel/Keiler-nach-Wallfahrt-wieder-im-Nationalpark;art69,1182605, http://www.tips.at/news/rohrbach/land-leute/276276). Jeho putování můžete sledovat na přiložených snímcích, nebo můžete navštívit webové stránky http://zver.agris.cz/, kde můžete on-line sledovat nejen Mirka, ale také ostatní divočáky s GPS, případně označené jeleny evropské a jeleny sika. 

 

Období  od označení 13.3. 2013 do 25.7. 2013

 

 

5.5. 2013

Co divočáci dělají celý den?
Dílčí výsledky telemetrického sledování černé zvěře


Miloš Ježek

Mezi myslivci, ale nejen mezi nimi, kolují často historky o chování zvěře a jejich reakcích na různé podněty. Někdy vycházejí z dlouholetého pozorování a zkušenosti, jindy spíše z nezměrné fantazie a představivosti. Zvěři jsou při tom přisuzovány vlastnosti, které nemá a nikdy neměla, nebo se paušalizují výjimky potvrzující pravidlo. Občas tyto „poznatky“ slouží jako výmluvy při neochotě či neschopnosti myslivců dělat něco se současným nadstavem spárkaté zvěře. Nejrůznější „povídačky“ existují o rozličných druzích zvěře, ale právě divočáci v nich figurují nejčastěji. Např. v souvislosti s ochotou migrovat a zdolávat během krátkého časového úseku úctyhodné vzdálenosti.

Díky telemetrickému sledování, které je založeno na snímání a zaznamenávání přesné polohy jedince s využitím systému GPS, jsme se v posledních letech dozvěděli mnohé o životě jelení a srnčí zvěře. Podařilo se např. vyvrátit mýty o dalekých migracích jelenů a bylo nahlodáno i přesvědčení o teritoriálním chování srnčí zvěře. Sledování těchto druhů pomocí obojků s vysílačkou GPS je poměrně snadné díky možnosti připnout obojek na jejich poměrně dlouhý a tenký krk. Obojek se dobře upevňuje a hrozí jen minimální riziko jeho ztráty. Jiná situace je u zvěře černé, jejíž tělesná konstituce je odlišná. Dlouho se nedařilo přijít na systém, jak na divočáka modul s GPS spolehlivě připevnit, ale v posledních letech se německé firmě Vectronic Aerospace podařilo vyvinout speciálně tvarovaný obojek, který umožňuje použití i u černé zvěře.

PROJEKT TELEMETRIE ČERNÉ ZVĚŘE
Na sklonku léta loňského roku se Jihočeská společnost pro ochranu přírody a myslivost, o. p. s., ve spolupráci s Bavorským mysliveckým svazem rozhodla podpořit výzkum telemetrického sledování černé zvěře v bavorsko-českém pohraničí. Jde o součást rozsáhlejšího projektu „Management zvěře na Šumavě a v Bavorském lese“, který realizují uvedení partneři s podporou Operačního programu Evropské územní spolupráce Cíl 3 – ČR – Bavorsko. Za telemetrickou část odpovídá Katedra myslivosti a lesnické zoologie Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze. Garantem je prof. Ing. Jaroslav Červený, CSc. koordinátorem autor tohoto článku. Jde o jeden z prvních projektů v Evropě, kdy jsou divoká prasata sledována pomocí technologie GPS. Výstupem by měly být odpovědi na otázky týkající se aktivity černé zvěře, migrace, vlivu mysliveckého managementu (lov, přikrmování atd.), ale i zemědělského hospodaření na aktivitu a migraci atd. Cílem celého projektu je doporučit efektivní opatření vedoucí k redukci početnosti černé zvěře, minimalizaci škod, které působí na zemědělských plodinách a též k omezení konfliktů s činnostmi člověka.

ZAHÁJENÍ PROJEKTU
Projekt byl zahájen objednáním sedmi různě velkých obojků s GPS. Obojky se nasazují pouze dospělé zvěři, neboť ta již neroste, takže obojek by ji neměl výrazněji omezovat. Divočáci byli odchytáváni v Národním parku Šumava (NP) a přilehlém okolí. K odchytu byla využita jak stálá odchytová zařízení, tak mobilní chytáky, dovolující přemístění podle aktuálního místa výskytu divočáků. Na území NP není populační hustota černé zvěře příliš vysoká, takže odchyt nebyl jednoduchý. Ve srovnání s oblastmi, kde se zabýváme značením divokých prasat ušními značkami a kde je jejich hustota velká, nás v šumavských lesích čekal skutečně tvrdý oříšek. Nicméně v průběhu letošní zimy se podařilo odchytit celkem sedm kusů černé zvěře vhodných k označení. O vitalitě šumavských divokých prasat svědčí případ kňourka, který se během jednoho týdne chytil dvakrát, ale vždy dokázal stěnu odchytového zařízení o výšce téměř 2 m přeskočit. Jedna z odchycených bachyněk se obojku zbavila, takže v současné době je na Šumavě sledováno šest kusů s obojky (dva kňourci a čtyři bachyně). Stále ještě čekáme na poslední označený kus.
Modul GPS umístěný v obojku zaznamenává polohu označeného jedince a modul GSM ji odesílá pomocí SMS. Díky tomu máme možnost sledovat pohyb divočáků „v přímém přenosu“.

PRVNÍ VÝSLEDKY
Vzhledem k tomu, že sledování probíhá teprve krátkou dobu, dosud získané výsledky je třeba hodnotit jako dílčí a na vyvození obecných závěrů je nutné ještě nějaký čas počkat. Nicméně již první získané poznatky jsou velmi zajímavé a hodí se k zamyšlení nad tím, jak s černou zvěří dál hospodařit. V textu přiblížíme chování označených divočáků. Pro snazší orientaci dostal každý jméno.
Čtyř- až pětiletá bachyně Marie byla označena v prosinci 2012. V té době vodila čtyři selata. Její domovský okrsek (tzv. home range stanovený metodou Minimum convex polygon) měl během tří zimních měsíců rozlohu 180 ha, přičemž celková minimální vzdálenost, kterou sledovaná bachyně ušla za poslední dva měsíce (tj. součet nejkratších vzdáleností mezi dvěma zaznamenanými body) byla 35 km. Marie tedy denně urazila průměrně 500 m. Po celou dobu sledování se zdržovala poblíž krmeliště – zalehávala ve vzdálenosti do 300 m. Měla tři oblíbená místa, kam odcházela zalehnout a jinam se téměř nevzdalovala. Na obr. 2–7 je zachycen její pohyb v průběhu jednotlivých dní během ledna a února. Zajímavé je, že Marie se nevzdálila dál než 3 km od místa odchytu.
Pěti- až sedmiletou bachyni Stáňu, která vodila dvě selata, se podařilo označit v polovině ledna 2013. Po označení se vydala do sousední honitby vzdálené asi 5 km, ale po třech dnech se vrátila do blízkosti místa označení a od té doby se zdržovala jeho v okolí. Po 14 dnech od označení se dokonce znovu chytila do stejného odchytového zařízení. Za sledované období má její domovský okrsek rozlohu 550 ha . Celková minimální vzdálenost, kterou urazila za poslední dva měsíce, činí 41,6 km (průměrně 700 m). Rovněž Stáňa se zaměřovala na návštěvu krmelišť a zbylou dobu trávila stabilně na několika oblíbených místech .
Tříletý kňourek Karel se v průběhu zimy držel ve společnosti dvou až tří lončáků. Byl označen na začátku února 2013, poté se týden pohyboval v okolí místa označení, ale pak odtáhl do oblasti vzdálené asi 5 km. Jeho celkový domovský okrsek měl rozlohu 1260 ha, ale od doby, kdy odešel, stabilně využíval jen 230 ha. Denně urazil vzdálenost okolo 2,7 km. Každý den navštěvoval ohradu, v níž jsou chováni býci, kde hledal potravu. Pak odcházel na své odpočinkové místo, kde strávil zbytek dne a noci. V oblibě má tři až čtyři místa, která nepravidelně střídá .
Druhá pěti- až sedmiletá bachyně dostala jméno Kulhavka. Označit se ji podařilo na konci února 2013, v té době vodila čtyři selata. Dva dny po označení se vrátila na krmeliště, kde byla odchycena a od té doby ho pravidelně navštěvuje. Její domovský okrsek má rozlohu 130 ha, denně urazí průměrně 800 metrů. Její aktivita se podobně jako aktivita Marie dá shrnout do dvou hlavních bodů: prvním je krmeliště a druhým místo odpočinku. Kulhavka během 20 dní sledování nezměnila místo odpočinku a po celou dobu se vracela do zálehu ke „stejnému smrku“.
K označení lončáků Mirka a Kateřiny došlo v první polovině března 2013, takže ještě není k dispozici dostatek dat. Již nyní je ale možné uvést, že oba se pohybují v okolí místa odchytu.

DÍLČÍ VYHODNOCENÍ
Jak je z krátkého souhrnu prvních výsledků patrné, aktivita a pohyb všech označených divočáků má jednoho společného jmenovatele: zdržovali se poblíž míst, kde našli potravu. V pěti případech to bylo přikrmovací zařízení zřízené myslivci, v jednom případě volně přístupná ohrada s býky. Všichni označení jedinci svoji aktivitu během zimních měsíců koncentrovali pouze do návštěvy krmeliště a místa odpočinku. Ani jediný nehledal potravu mimo krmeliště, netrávil čas hledáním přirozené potravy v lese nebo na loukách. K přežití zimy jim stačilo pouze to, co jim nabídli myslivci.
Jak ukazují předběžné výsledky, myslivecký management bude zřejmě hrát výraznější roli v životě divokých prasat, než jsme si dosud mysleli. Očekáváme, že s příchodem jara budou divočáci svoji aktivitu zvyšovat. Jsme zvědavi, zda se nám podaří potvrdit či naopak vyvrátit historky slýchané při posledních lečích a různých diskusích o vlastnostech černé zvěře, týkající se zejména její nestálosti, schopnosti urazit během noci několik desítek kilometrů a mnoho dalších argumentů, jimž se myslivci brání otázkám, proč s divočáky nic nezmůžou. Podle dosavadních výsledků to však vypadá, že to s uváděnými argumenty bude spíše naopak.  
S dalšími výsledky telemetrického sledování budeme informovat na stránkách Světa myslivosti.