Katedra vozidel a pozemní dopravy byla založena před sedmdesáti lety a dobu její existence lze rozdělit na čtyři charakteristické časové úseky. První úsek od vzniku katedry končí jejím přestěhováním do nových objektů v Praze - Suchdole počátkem let šedesátých. Druhý úsek lze datovat do roku 1989, třetí úsek poté zahrnuje léta 1989 - 2014 a čtvrtý úsek je datován po roce 2014 do současnosti.
Katedra, jejíž původní název byl Katedra traktorů a automobilů, vznikla v rámci návrhu na zřízení Fakulty mechanizace zemědělství, který byl zpracován v prosinci 1951 a schválen v roce 1952 na základě vládního usnesení o nové organizaci zemědělského školství. Velmi významný podíl na přípravě podkladů pro vznik této fakulty měl pracovník Katedry mechanizace zemědělské výroby Ing. Vladimír Suchý, který byl po založení Mechanizační fakulty jejím prvním tajemníkem a současně na Katedře traktorů a automobilů působil od roku 1953 až do svého odchodu do důchodu, kdy odcházel v akademické hodnosti profesor.
Počátky vzniku katedry byly spojeny s potřebou zajistit základní vybavení katedry, s plněním nových pedagogických úkolů spojených se studiem odborných materiálů a vypracováním nové pedagogické literatury. Základ kolektivu katedry byl tvořen čtyřmi pracovníky (Ing. Kabelkou, Ing. Krejsou, Ing. Růžičkou, Ing. Šulcem) přicházejících z Katedry mechanizace zemědělské výroby Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství ČVUT v Praze. Prvním vedoucím nově vzniklé katedry se stal Ing. Jaroslav Šulc.
Počáteční prostorové vybavení katedry sestávalo ze tří místností pro učitelské síly a jedné laboratoře s učebními pomůckami. Pro praktickou výuku s motory a traktory byla vyhrazena jedna dislokovaná cvičebna. Garážovací prostory katedry pro pojízdné traktory byl později k dispozici v provizorní dřevěné stavbě postavené na dvoře areálu. Základ materiálního vybavení katedry byl převzat z bývalé Katedry mechanizace zemědělské výroby. Toto skromné a nejzákladnější vybavení učebními pomůckami bylo dále obohacováno při spolupráci členů katedry především s výrobními závody, opravnami a strojně-traktorovými stanicemi (dále jen STS).
Vědecko-výzkumná práce se začala rozvíjet koncem padesátých let. Nejdříve byla pozornost zaměřena především na oblast zemědělských traktorů. V letech 1958-1960 katedra úspěšně řešila výzkumný úkol s názvem: „Výzkum a studium konstrukčních ukazatelů, ovlivňujících pracovní vlastnosti zemědělských traktorů“. V této době byly na katedře vypracovány a předloženy k obhajobě tři kandidátské disertační práce. V letech 1961-1965 katedra úspěšně řešila dva výzkumné úkoly: Výzkum provozu traktorových motorů a Výzkum celkové koncepce traktorů a jejich funkčních celků.
Další rozvoj katedry byl limitován omezenými prostorovými kapacitami, které představovaly pouze 350 m2. Tento problém byl vyřešen v roce 1964 přestěhováním do nových prostorů Vysoké školy zemědělské v Praze - Suchdole. Na tomto novém působišti katedra dostala k dispozici prostory několikanásobně větší. Závěr prvního období je provázen vypracováním námětových podkladů pro nový areál VŠZ v Praze - Suchdole a podrobným projektovým zpracováním přidělených prostorů katedry. Značné projektové úsilí si vyžádaly především návrhy prostorů laboratoří.
Druhý časový úsek v historii katedry byl velice významným a znamenal v jejím rozvoji prudký kvalitativní i kvantitativní růst. Avšak i samotný proces stěhování byl pro pracovníky katedry velmi náročný. Definitivnímu přestěhování katedry v září 1964 předcházel jednoroční provizorní stav, kdy pracovní místnosti učitelů byly v Suchdole, výuka však probíhala ve starých učebnách v Dejvicích. V roce 1965 byly úspěšně ukončeny úkoly řešené a uvedené již v dřívějším období. Velmi významný úkol „Výzkum metody urychlených tahových zkoušek traktorů“ byl úspěšně ukončen v roce 1968 a jeho výsledky jsou aplikovány mnoha pracovišti i v současné době.
V té době katedra získala řadu nových přístrojů a zařízení, z nichž je vhodné jmenovat především výkonové brzdy spalovacích motorů, stolice pro kontrolu a seřizování palivových soustav vznětových i zážehových motorů, zkušební stolici elektrovýzbroje motorových vozidel a výkonovou brzdu pro hodnocení spalovacích motorů traktorů přes vývodový hřídel.
Významným přínosem bylo pro katedru vybudování příruční dílny se soustruhem, univerzální frézkou a svářecím zařízením.
Toto vybavení umožnilo v následném čase vlastními silami zhotovit řadu unikátních modelů pro výuku, včetně válcové zkušebny pro provádění tahových zkoušek v laboratorních podmínkách a zkušebny traktorových pneumatik.
Ve vybavení katedry bylo také několik traktorů a zařízení pro měření v terénu, orientované hlavně na standardní a urychlené tahové zkoušky, v dalších letech pak i na zhutňování půd. Pro modelování zhutnění zeminy v laboratorních podmínkách byl a je využíván speciální kompaktor.
Mimo již výše uvedených úkolů se aktivity katedry začaly více zaměřovat i na vědeckou výchovu, další vědecko-výzkumnou činnost, zdokonalování studijních plánů a vypracování perspektivy do roku 1970. Na konci tohoto období měla katedra deset učitelských sil, čtyři techniky a jednu administrativní pracovnici. Z politických důvodů však museli katedru opustit odborně erudovaní pracovníci, kteří stáli u počátků katedry - Ing. Kabelka, Ing. Sáblík a Ing. Šulc.
Na úseku pedagogickém zajišťovala katedra předměty z oboru traktorů a automobilů a to na třech fakultách Vysoké školy zemědělské v Praze, v denním, dálkovém a speciálním studiu. Jednotlivé předměty byly zajištěny pedagogickou literaturou, která byla průběžně modernizována a připravována k dalšímu vydání. Pedagogická činnost byla poměrně velmi náročná jak co do rozsahu, tak i obsahu a zaujímala převážnou část pracovní náplně katedry.
V tomto období katedra vypracovala téměř deset titulů skript, tři učebnice, dvě knihy pro technické pracovníky a řadu odborných článků. Pracovníci katedry průběžně zajišťovali větší počet přednášek v kurzech ministerstva zemědělství pro strojní techniky STS, pro ředitele STS, pro předsedy JZD (jednotných zemědělských družstev), pro mechanizátory JZD a státních statků a ve školách práce na STS.
Významná byla také spolupráce katedry s výrobními závody, výzkumnými ústavy a centrálními orgány v oblasti vývoje, výroby a využití traktorů a motorů. Zvláště úspěšná byla spolupráce se závody na výrobu traktorů v Brně a v Prostějově, s Výzkumným ústavem traktorů, s Ministerstvem zemědělství a se Státní zkušebnou zemědělských strojů. Katedra byla rovněž v kontaktu s některými odbornými institucemi v zahraničí. Již v této době pracovníci katedry uskutečnili celou řadu cest do zahraničí. Za nejvýznamnější lze považovat dvouleté působení prof. Grečenka v Iráku na univerzitě v Bagdadu a to v rámci pomoci rozvojovým zemím.
Hlavní úsilí katedry bylo zaměřeno na činnosti spojené s vybavením nových laboratoří v co nejkratším čase a při zajištění vysoké kvality a tím aby bylo dosaženo vysoké kvality jak pedagogické, tak i vědecko-výzkumné práce. Přes celou řadu obtíží a překážek se kolektivu katedry podařilo tento cíl během tří let úspěšně realizovat. Kromě podstatného zkvalitnění pedagogické práce docházelo i k urychlenému zvyšování vědecko-pedagogické i odborné kvalifikace členů katedry. Rovněž se rozšiřovala vědecko-výzkumná činnost a spolupráce se špičkovými ústavy z oboru spalovacích motorů a traktorů. Ačkoliv tato činnost kladla vysoké nároky na všechny členy katedry, rozvíjely se i další aktivity. Během dalších deseti let byly zajištěny všechny předměty, které katedra vyučovala, skripty a odbornými knihami. Velmi významná je autorská spoluúčast na vydání tří titulů celostátních vysokoškolských učebnic pro předměty Traktory a automobily. Kromě toho publikovali členové katedry celou řadu odborných článků a referátů.
Těžištěm velmi rozsáhlé pedagogické činnosti bylo zajištění výuky na Mechanizační fakultě. Základ tvořil třísemestrový předmět s názvem Traktory a automobily a projekt v předmětu Konstrukční cvičení. Pro studenty Agronomické fakulty a Institutu tropického a subtropického zemědělství zajišťovali pracovníci katedry předmět Traktory a na fakultě Provozně-ekonomické potom předmět Energetika v zemědělství. Celkově katedra zajišťovala téměř patnáct výukových předmětů zhruba pro tisíc studentů. Nedílnou součástí pedagogické práce bylo i vedení diplomových prací studentů Mechanizační fakulty. Jejich počet se vždy pohyboval mezi 20 - 30 a ve většině případů bylo pro jejich řešení využíváno laboratorní i měřicí vybavení katedry. Pracovníci katedry se podíleli i na velmi náročné přípravě i realizaci postgraduálního studia. Významné bylo i úspěšné organizování výměnných zahraničních praxí studentů.
Vědecko-výzkumná činnost katedry v tomto časovém úseku byla zaměřena na řešení úkolů státních, resortních i fakultních. Kromě těchto úkolů katedra významně pomáhala řešit i vědecko-výzkumné práce jiných ústavů, podniků a institucí. V mnoha případech se pracovníci katedry aktivně účastnili odborných konferencí a několik konferencí katedra úspěšně organizovala.
Jako součást resortního úkolu byl řešen dílčí úkol „Optimální vlastnosti spalovacích motorů zemědělských traktorů“, obhájený v roce 1971.
Začátkem sedmdesátých let měla katedra osm učitelů, sedm technických sil, jednoho řemeslníka a sekretářku. Došlo tak ke zvýšení počtu technických pracovníků katedry a tím ke změně poměru počtu učitelů a technických sil. V této době katedra řešila fakultní úkol s názvem: „Výzkum možností nových energetických zdrojů pro zemědělské traktory“. V roce 1975 byly úspěšně ukončeny dvě části státního úkolu: „Rozbor činnosti spalovacího motoru zemědělského traktoru“ a „Výzkum pohybu zemědělského traktoru a jeho záběrových vlastností“. Ve druhé polovině sedmdesátých let byly na katedře řešeny úkoly: „Optimalizace pracovních vlastností mobilních energetických prostředků“ a „Hydraulické systémy“. V osmdesátých letech byla výzkumná činnost katedry zaměřena na problematiku: „Zvyšování účinnosti přeměny energie u mobilních energetických prostředků“ a „Racionální využívání energie u mobilních energetických prostředků“.
Vedle této základní vědecko-výzkumné činnosti katedry tvořila významný podíl odborné i zkušební sféry činnost vycházející ze spolupráce s významnými institucemi, vývojovými pracovišti a výrobními závody. Forma této spolupráce se uplatňovala hlavně při řešení diplomových prací a uzavíráním hospodářských smluv. Z velkého množství akcí stojí za zmínku např. ověřování různých konstrukčních úprav prototypových spalovacích motorů Zetor, především v oblasti palivové soustavy, ověřování vlivu biopaliv na provozní parametry spalovacích motorů, hodnocení provozních vlastností traktorových pneumatik, testování parametrů traktorových pneumatik pro zařazování do jakostních tříd a realizace tahových zkoušek nákladních automobilů značky Avia a Tatra.
Součástí katedry bylo mnoho let i učiliště pro výcvik řidičů motorových vozidel, které zde plnilo významnou funkci. Jeho zřízení bylo realizováno z podnětu katedry a Mechanizační fakulty a disponovalo během svého působení v průměru čtyřmi pracovníky. Učiliště zajišťovalo výcvik k získání řidičských oprávnění na motocykl, traktor, osobní automobil a v některých obdobích i na nákladní automobil. V rámci výcviku měli studenti možnost získat řidičský průkaz za pro ně velmi výhodných finančních podmínek. Po roce 1990 nepovinný předmět „Řízení motorových vozidel“ byl ze studijních plánů vypuštěn a učiliště pro výcvik řidičů privatizováno a odděleno od univerzity.
Vědecko-výzkumná a odborná činnost se odrazila i v počtu obhájených disertačních prací, habilitačních řízení a činnosti publikační. Stinnou stránkou tohoto období byly politicky motivované persekuce vůči některým pracovníkům katedry. Začátkem sedmdesátých let byli donuceni katedru opustit doc. Petr, doc. Grečenko a Ing. Maleček, který ještě před odchodem byl přeřazen z pedagogické pozice na místo technika. Další tři pedagogové katedry, Ing. Křepelka, Ing. Šmicr a Ing. Matějka, nesměli po řadu let dokončit aspirantské (nyní doktorandské) studium, z důvodu nesouhlasu obvodního orgánu komunistické strany s obhajobou jejich disertačních prací.
Časový úsek činnosti katedry od počátku devadesátých let je důsledkem nových politických, hospodářských i společenských poměrů v České republice. V tomto období se na katedře rovněž řešily výrazné personálními problémy. Na katedru se sice vrátil na pět let v roce 1990 prof. Grečenko, ale do důchodu odešli prof. Suchý, doc. Kameš a v roce 1996 doc. Šmicr. Úbytek odborně fundovaných pracovníků kulminoval na konci devadesátých let předčasným úmrtím Ing. Černého, Ing. Trnky a doc. Křepelky.
Závěrem stručného rozboru historického vývoje a nástinu činnosti katedry, během její více jak sedmdesátileté existence, je možné konstatovat, že katedra byla vždy nedílnou součástí Mechanizační, později Technické fakulty. Oprávněně lze předpokládat, že tomu tak bude i v příštích letech. K úspěšnému pokračování v dobrých tradicích katedry bude nutná její personální konsolidace, jak po stránce odborné kvalifikace, tak i věkové struktury.
