Milí studenti,

otevřeli jste webový rozcestník Katedry psychologie PEF ČZU v Praze. Naleznete zde jak elektronické výukové opory předmětů zajišťovaných naší katedrou, tak stránky Psychologické poradny Katedry psychologie PEF ČZU v Praze.

Psychologická poradna ČZU

V souvislosti s tragickou událostí na FF UK zde uvádíme informační a krizové linky, na které je možné se obracet:

• Krizová linka Policie ČR: 974 823 158
• Linka bezpečí: 116 111
• Linka první psychické pomoci: 116 123
• Krizová linka Systému psychosociální intervenční služby pro blízké a pozůstalé: 227 272 225
• Pražská linka důvěry: 222 580 697
• Krizové linky In IUSTITIA: 773 177 636 / 773 177 844
• Krizová linka ŽIVOT 90: 800 157 157
• Krizový chat Univerzity Karlovy https://centrumcarolina.cuni.cz/CC-379.html
• For English speakers https://www.praguetherapy.com/emergencies

V rámci svých možností jsou studentům a zaměstnancům ČZU k dispozici i psychologové Katedry psychologie PEF ČZU.

Několik doporučení pro zvládnutí situace

Jak se postarat o člověka po prožité katastrofě (události s výrazným negativním dopadem na život člověka, kterou nemohl ani předvídat, ani ovlivnit)

Katastrofický syndrom – obecný vzorec chování:

1. V první fázi je oběť katastrofy ohromena, většinou není schopna reagovat, může projevovat „zmatenost“.
2. Následuje fáze pasivity. Oběti jsou schopny následovat druhé, ale samy neví, co dělat. V této fázi je třeba nabádat k činnosti a kontrolovat, zda ji oběť provedla (zda se dotyčný umyl, došel na nákup, zda jedl…)
3. Další fáze se projevuje úzkostnými stavy, obtížemi se soustředěním, často je doprovázena přetrvávajícími poruchami spánku. Oběť neustále opakuje popis prožitého. (V této fázi je nesmírně důležité trpělivě opakované vyslechnout a neupozorňovat na drobné odchylky, ke kterým v průběhu času dochází. Oběť si vlastně takto přetváří událost do podoby, se kterou je schopna žít.)

U člověka v akutním psychickém šoku je dobré použít Techniku 6P

1. Promluv! S člověkem v šoku mluvte, nebojte se ho oslovit. Mluvte jednoduše, pomalu, obyčejně. Pokud vás odhání, respektujte to, ale zůstaňte nablízku.
2. Podepři. Postiženého je potřeba odvést z místa stresové události, podepřít vlastním tělem a pak ho posadit, aby cítil oporu v něčem pevném. Jeho nohy natáhněte na zem, záda opřete o strom. K uklidnění může také přispět takzvané dýchání do břicha - klidným hlasem určujte tempo „nádech, výdech...“. Pokud jde o člověka, který je vám blízký, neváhejte jej obejmout.
3. Připomínej realitu. Zeptejte se, jak se jmenuje a jestli ví, co se stalo. Pokud ne, stručně a jasně mu situaci popište. Pokud se nejedná o vašeho blízkého, řekněte mu, kdo jste.
4. Podpoř! Dejte zasaženému najevo, že není sám. Nabídněte, že zavoláte k němu domů, informujte jeho příbuzné a podobně. Vyjádřete mu uznání, že danou situaci zvládl. Pokud hovoří, aktivně mu naslouchejte.
5. Pečuj. Zeptejte se, co potřebuje. Může to být sklenka vody, kapesník nebo třeba deka. A i když půjde o něco složitějšího, co zařídit nedokážete, už samotný zájem pomůže.
6. Předej. Nezapomínejte, že nemusíte všechno zvládnout sami. Spolupracujte s ostatními na místě, a pokud to jde, zapojte je. Někdy i člověk bez zranění na těle může potřebovat odbornou pomoc lékaře, v takovém případě zavolejte sanitku.

(volně podle: https://mladyzdravotnik.cz/post/sok-zraneny-bez-zraneni)