Hra na jamky je původní variantou golfové hry. Je to přímý souboj. Proti sobě stojí dvě strany, dva soupeři. Princip je jiný než u hry na rány: na každé jednotlivé jamce se uděluje bod tomu, kdo ji vyhrál, případně žádný bod při stejném počtu ran. Ztrátu, nabranou na začátku, už v závěru nelze dohnat.
Je to hra mnohem bojovnější a osobnější, napínavější než na rány, kde hraje jednotlivec proti celému startovnímu poli své kategorie a proti nikomu konkrétnímu. Tady je soupeř přítomen přímo ve stejném flightu.
Jedna trestná ano, dvě ne Většina pravidel je stejná jako u hry na rány, ale ne všechna! Rozdílné jsou tresty za porušování pravidel. Tam, kde se ve hře na rány udělují dvě trestné, je obdobou této penalizace ztráta příslušné jamky. Trest jedné trestné rány existuje i v jamkovce a je za stejné prohřešky stejný jako ve hře na rány. V zápase oznamuje nový stav hráč, který právě prohrál jamku. Skóre vždy obsahuje jednu nulu, a to na straně prohrávajícího hráče. Ten, který vede, má tolik bodů, o kolik víc jamek uhrál s lepším skóre. Často se jamkovka nedohrává do konce. To v případě, že na zbytku jamek už jeden z golfistů nemá šanci protivníka bodově dostihnout, byť by všechny vyhrál. Samosebou se dohrát smí, zejména když nejde o turnaj, ale o přátelský mač, ale další jamky už se do výsledku nezapočítávají.
Specialita - dar Čím se jamková hra liší od ostatních, je nedohrávání. Povinnost dopravit míč do jamky často odpadává. Když má jeden ze soupeřů o několik ran víc než druhý a je evidentní, že už jej nedostihne, ten lepší většinou horšímu daruje ránu. Lze to učinit kdykoli, když je míč v klidu. Pak se výsledek počítá, jako by soupeř zahrál příští ranou do jamky.
Nejběžnější darování je na greenu, když hráčův v míč skončí hodně blízko jamky a on se svolením soupeře není povinen dohrát poslední pat. To se děje i v případě, že darující nemá jasnou možnost získat bod. Lze také darovat celou jamku ještě před jejím zahájením, nebo i celý zápas.Jakmile jeden z hráčů vysloví darování, už ho nemůže odvolat. Soupeř nemá možnost darování odmítnout. Nicméně může jamku dohrát, přestože ji už získal – proti tomu pravidla nic nenamítají.
Ke slavnému využití tohoto pravidla došlo při Ryder Cupu 1969, kdy Jack Nicklaus nenechal Tonyho Jacklina zahrát závěrečný pat turnaje. Pokud by Jacklin tento krátký pat hrál a neproměnil, tým USA by zvítězil. Takto skončil Ryder Cup remízou.
