×
Katedra myslivosti a lesnické zoologie
banner

Prostorová aktivita zvěře

Věda a výzkum > Prostorová aktivita zvěře

   Prostorovou aktivitou zvěře se na katedře myslivosti a lesnické zoologie zabýváme dlouhodobě. Základem je sledování zvířat pomocí GPS telemetrie a fotopastí. V současné době se provádí sledování prasat divokých, jelenů evropských a sika, srnců obecných, lišek obecných, vlků obecných a rysů ostrovidů.

   Ke sledování lišek je používána metoda klasické radiotelemetrie, u které je k zaměření nutné určit polohu zvířete pomocí VHF signálu a následné triangulace. To je časově velice náročné a data z klasické radiotelemetrie nejsou tak přesnou metodou. U ostatních druhů používáme GPS (Global Position Systém) obojky, které zaznamenávají polohu označeného zvířete s přesností několik metrů. Zaznamenávání neprobíhá kontinuálně, ale v předem definovaných intervalech (standardně 1x za půl hodiny). Ve spolupráci s universitou v britském Swansea jsme obojky doplnili o tzv. biologging čidla, pomocí nichž jsme schopni rozlišit chování zvířete, spotřebu energie nebo rekonstruovat trasu mezi dvěma GPS body. Obojky jsou vybaveny GSM modulem a obsahují klasickou telefonní SIM kartu, pomocí které jsou tyto informace přenášeny online do našich počítačů. Telemetrický team disponuje více jak 130 GPS obojky.

   Data jsou následně vyhodnocována pomocí základních metod jako je MCP (Minimum Convex Polygon), Kernel home range, a nebo jsou hodnoceny prostředí, reakce na rušivé vlivy apod.

  Při analýze prostorové aktivity zvěře testujeme několik významných oblastí: kognitivní chování po translokaci zvířat a schopnost homingu (tzn. návratu domů); efekt přikrmování a dostupnost přirozené potravy; efektivitu různých typů bariér na prostorovou aktivitu (elektrické a pachové ohradníky); afinitu divokých prasat ke kadáverům v prostředí, jako potenciálnímu zdroji viru afrického moru prasat;  efekt antropogenních rušivých elementů (lov, turismus, volno-časové aktivity apod.) a spoustu jiných zajímavých témat.

Imobilizovaný jelen lesní

Behaviorální reakce prasat divokých na opatření proti šíření afrického moru prasat

   Ing. Miloš Ježek, Ph.D. získal v rámci ČZU, ve spolupráci s Vojenskými lesy a statky ČR, s.p. výzkumný projekt „Behaviorální reakce prasat divokých na opatření proti šíření afrického moru prasat“, který je podpořen v programu VaV pro Ministerstvo zemědělství II, je realizovaný v letech 2019-2023 a zaměřený na oblast Veterinary science.

   Cílem projektu je testování aplikačních opatření v populaci divokých prasat realizovaných v ohniscích afrického moru prasat s cílem eradikace nákazy. Projekt poskytne jak odborné vědecké podklady (ve formě vědeckých článků), tak metodické příručky zaměřené na: 1. systém a způsob redukce divokých prasat s cílem minimalizace prostorové aktivity lokálních populací divokých prasat 2. systém umělého zvyšování potravní nabídky s cílem minimalizace prostorové aktivity 3. systém a realizaci dočasných opatření k zabránění migrace z ohniska nákazy (elektrické ohradníky, pachové ohradníky, zvuková zradidla) 4. sestavení a ověření funkčního modelu aktivních zásahů v populacích divokých prasat s cílem omezení šíření nákazy AMP přirozenou cestou.

   Dosavadní výsledky najdete na následujících odkazech:

HOW THE WILDLIFE MANAGEMENT SCIENCE HELPED IN THE ERADICATION OF AFRICAN SWINE FEVER IN THE CZECH REPUBLIC

Science-based wildlife disease response

Deathbed choice by ASF‐infected wild boar can help find carcasses

Spatial epidemiology of African swine fever: Host, landscape and anthropogenic drivers of disease occurrence in wild boar

Homing jelení zvěře

   Na katedře KMLZ probíhá od roku 2018 nový experiment, který je zaměřený na prostorovou orientaci a navigaci velkých kopytníků. Konkrétně se jedná o translokace laní jelena evropského, které probíhají na území LZ Kladská (LČR, s.p.) a Doupovských hor (VLS, s.p.). Projekt spočívá v úmyslném a řízeném přemisťování jelení zvěře z jejích domovských okrsků do nových lokalit na relativně dlouhé vzdálenosti. Následně pomocí nové bio-logging technologie v kombinaci s tradiční GPS telemetrií sledujeme, zdali dochází k tzv. homingu. Tedy chování, kdy je přemístěný jedinec schopen návratu do původního domovského okrsku za pomoci vlastních smyslů, navigace. Homing je velmi dobře známý například u holubů, avšak doposud nepopsaným jevem u velkých savců, jakými jsou například jedinci jelení zvěře. Cílem pokusu je prokázat schopnost homingu jelení zvěře, její fidelitu k domovským okrskům a věrnost k societě ve které mají již vybudované postavení. Výsledky nám také poskytují informace o prostorové navigaci a orientaci v novém prostředí. Poznatky tohoto projektu pomohou k prohloubení informací využitelných v managementu jelení zvěře a také k základnímu poznání navigačních schopností velkých kopytníků.

Bio-logging technologie

   Popis prostorové aktivity jelení nebo černé zvěře je spojenou s KMLZ již od roku 2010, kdy byly označeny první kusy zvěře pomocí GPS obojků. Avšak vývoj a inovace se nezastavila ani v tomto směru a od roku 2018 se na katedře zabýváme tzv. bio-logging technologií. Bio-logging technologie zaznamenává detailní informace o životě sledovaných jedinců a zejména o jejich aktivitě. Data o životě sledovaného jedince jsou získávána pomocí aktivitového čidla, které je implementováno do GPS obojků. Toto zařízení, obecně nazývané „Daily Diary“, kontinuálně zaznamenává akcelerometrická a magnetometrická data, neboli data a informace o dynamice pohybu a orientaci v prostoru. 

   Ze získaných dat jsme schopni zrekonstruovat ušlou trasu mezi jednotlivými GPS pozicemi (Obr. 1 – standartní GPS telemetrie; Obr. 2 – GPS telemetrie + bio-logging), určit jednotlivé typy chování a kvantifikovat jejich časový průběh, spotřebovanou energii a orientaci vůči světovým stranám. Na přiloženém obrázku č. 3 jsou znázorněna akcelerometrická data v rozlišení 10Hz a barevně odlišené různé způsoby použití – vlevo = jednotlivé typy chování, uprostřed = vynaložená energie; vpravo = orientace vůči světovým stranám. Na posledním obrázku č. 4 vidíte data z magnetometru, která nám ukazují orientaci označeného jedince vůči severu (vlevo) a orientaci vůči světovým stranám s barevně odlišenými typy chování (vpravo).

Efektivita elektrických ohradníků

   Africký mor prasat je stále hrozbou pro volně žijící divočáky i chovy domácích prasat. I přesto, že se v roce 2017 a 2018 podařilo České republice jako první v Evropě s touto nebezpečnou nákazou vypořádat, je vysoce pravděpodobné, že se v budoucnu objeví znovu. Jedním z opatření, které bylo ve Zlíně použito, jsou elektrické ohradníky. Ty mají omezit migraci a pohyb divokých prasat v oblasti, kde se nákaza vyskytuje. Testování jejich efektivity je však obtížné. Katedra myslivost a lesnické zoologie k tomu používá nejmodernější technologii telemetrického sledování, která je doplněna o vysoce citlivá akcelerometrické a magnetometrické senzory, pomocí nichž jsme schopni rekonstruovat přesnou trasu divočáka a určit jeho chování. Elektrický ohradník jsme instalovali na začátku léta 2020 ve Voděradských bučinách, kde jsme v té době sledovali téměř 20 divokých prasat s GPS obojky a výše zmíněnými senzory. Elektrický ohradník byl nainstalován po dobu 1 měsíce. Na obrázcích tak můžete porovnat prostorovou aktivitu divokých prasat před instalací ohradníku (Obr. a), kdy zelené, modré a červené linky jsou trajektorie mezi GPS body sledovaných divočáků a žlutě je znázorněno budoucí umístění ohradníku. Na obrázku b) je pak pohyb divočáků v době, kdy byl ohradník instalovaný a funkční.

Prázdninový výlet divočáka

    Během letních měsíců jsme byli svědky zajímavého putování jednoho divokého prasete jménem Mirek. Mirek je sledován pomocí GPS obojku v rámci výzkumu prostorového chování černé zvěře na Šumavě a Bavorském příhraničí. Mirek byl označen 13. března v okolí Českých Žlebů v Národním parku Šumava. Pohyboval se v okolí Stožce a až do poloviny července byl jeho domovský okrsek v rozmezí stovek hektarů (600-1400 ha). Ovšem 28. července se vydal na výlet a během 2 týdnů doputoval přes Německé území až do Rakouska do okolí městečka Neufelden, které je vzdáleno 58 km vzdušnou čarou od místa, kde se Mirek obvykle zdržoval.  Tady se Mirek usadil v okolí kukuřičného pole a vypadalo to, že se zde usadí natrvalo, právě díky velkému množství potravy ve srovnání se Šumavskými chudými lesy a pastvinami. Ovšem asi po 2 týdnech se Mirek opět vydal na cestu, a jaké bylo naše překvapení, když po 4 dnech dorazil opět do okolí Stožce. Zde nyní využívá to samé prostředí, ve kterém se pohyboval předešlou část roku. O Mirkovi se můžete dočíst nejen na našich stránkách, ale také např. v Rakouském tisku.

Keiler nach „Wallfahrt“ wieder im Nationalpark.

Co divočáci dělají celý den?

    Mezi myslivci, ale nejen mezi nimi, často kolují historky o chování zvěře a jejich reakcích na rozličné druhy podnětů. Někdy vycházejí z dlouholetého pozorování a zkušeností, jindy spíše z nezměrné fantazie a představivosti. Zvěři jsou při tom přisuzovány vlastnosti, které nemá a nikdy neměla, nebo se paušalizují výjimky potvrzující pravidlo. Občas tyto „poznatky“ slouží jako výmluvy při neochotě či neschopnosti myslivců dělat něco se současným nadstavem spárkaté zvěře. Nejrůznější „povídačky“ existují o různých druzích zvěře, ale právě divočáci v nich figurují nejčastěji. Např. v souvislosti s ochotou migrovat a zdolávat během krátkého časového úseku úctyhodné vzdálenosti.

    Díky telemetrickému sledování, které je založeno na snímání a zaznamenávání přesné polohy jedince s využitím systému GPS, jsme se v posledních letech dozvěděli mnohé o životě jelení a srnčí zvěře. Podařilo se např. vyvrátit mýty o dalekých migracích jelenů a bylo nahlodáno i přesvědčení o teritoriálním chování srnčí zvěře. Sledování těchto druhů pomocí obojků s vysílačkou GPS je poměrně snadné díky možnosti připnout obojek na jejich poměrně dlouhý a tenký krk. Obojek se dobře upevňuje a hrozí jen minimální riziko jeho ztráty. Jiná situace je u zvěře černé, jejíž tělesná konstituce je odlišná. Dlouho se nedařilo přijít na systém, jak na divočáka modul s GPS spolehlivě připevnit, ale v posledních letech se německé firmě Vectronic Aerospace podařilo vyvinout speciálně tvarovaný obojek, který umožňuje použití i u černé zvěře. Modul GPS umístěný v obojku zaznamenává polohu označeného jedince a modul GSM ji odesílá pomocí SMS. Díky tomu je možnost sledovat pohyb divočáků „v přímém přenosu“.

Projekt telemetrie černé zvěře

    Jihočeská společnost pro ochranu přírody a myslivost, o.p.s., ve spolupráci s Bavorským mysliveckým svazem se rozhodla podpořit výzkum telemetrického sledování černé zvěře v bavorsko-českém pohraničí. Šlo o součást rozsáhlejšího projektu „Management zvěře na Šumavě a v Bavorském lese“, který realizovali uvedení partneři s podporou Operačního programu Evropské územní spolupráce Cíl 3 – ČR – Bavorsko. Za telemetrickou část odpovídala Katedra myslivosti a lesnické zoologie Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze. Garantem byl prof. Ing. Jaroslav Červený, CSc. koordinátorem Ing. Miloš Ježek, Ph.D. Šlo o jeden z prvních projektů v Evropě, kdy byla divoká prasata sledována pomocí technologie GPS. Výstupem byly odpovědi na otázky týkající se aktivity černé zvěře, migrace, vlivu mysliveckého managementu (lov, přikrmování atd.), ale i zemědělského hospodaření na aktivitu a migraci atd. Cílem celého projektu bylo doporučit efektivní opatření vedoucí k redukci početnosti černé zvěře, minimalizaci škod, které působí na zemědělských plodinách a též k omezení konfliktů s činnostmi člověka.

    Projekt byl zahájen objednáním sedmi různě velkých obojků s GPS. Obojky se nasazují pouze dospělé zvěři, neboť ta již neroste, takže obojek by ji neměl výrazněji omezovat. Divočáci byli odchytáváni v Národním parku Šumava (NP) a přilehlém okolí. K odchytu byla využita jak stálá odchytová zařízení, tak mobilní chytáky, dovolující přemístění podle aktuálního místa výskytu divočáků. O vitalitě šumavských divokých prasat svědčí případ kňourka, který se během jednoho týdne chytil dvakrát, ale vždy dokázal stěnu odchytového zařízení o výšce téměř 2 m přeskočit. 

    V předběžných výsledcích jsme zjistili, že aktivita a pohyb všech označených divočáků měla jednoho společného jmenovatele: zdržovali se poblíž míst, kde našli potravu. V pěti případech to bylo přikrmovací zařízení zřízené myslivci, v jednom případě volně přístupná ohrada s býky. Všichni označení jedinci svoji aktivitu během zimních měsíců koncentrovali pouze na návštěvy krmeliště a místa odpočinku. Ani jediný nehledal potravu mimo krmeliště, netrávil čas hledáním přirozené potravy v lese nebo na loukách. K přežití zimy jim stačilo pouze to, co jim nabídli myslivci.